NOVINKA webu Ultras HCD - Rozhovory s hráči

Správci webu Ultras HCD Vám přináší jako novinku rozhovory s hráči. Jako první rozhovor tady máme rozhovor s hráčem, který byl zvolen návštěvníky webu www.hcdukla.cz za hráče měsíce prosince. Je to Tomáš Čachotský.

(zdroj: www.hcorli.cz)

Já tě Tomáši zdravím a rychle tedy přejdeme k první otázce: Tome, byl jsi zvolen hráčem měsíce prosince. Mohl bys nám – i když je to skoro dva měsíce zpátky – krátce zhodnotit prosinec z tvého pohledu?

Tak to už je zpátky, to já si nemůžu pamatovat (úsměv). Tak já si myslím, že ten prosinec, tam jsme neměli zrovna dobrý období, tam jsme chytli tu šňůru těch proher a měli jsme nějakou tu deku, trošku tu krizi. Zaplaťpánbůh, že jsme se z toho dostali a já doufám, že ta forma teď bude gradovat a že na to play-off na ně vlítnem.

 

Každý ví, že je Fíca (Tomáš Ficenc, pozn.aut.) pokladník. Pamatuje Fíca jako pokladník na tohle ocenění? Vybírá něco za hráče měsíce nebo ne?

Já myslím, že za tohle ne.

 

Ještě jednou se vrátím k prosinci. Právě jsi říkal, že tady byla ta série, kdy se moc nedařilo. Asi jste si v kabině všimli, že někteří „rádobyfanoušci“ hned říkali, že je tohle a to prodaný a takové věci. Já hraju fotbal a jako každý sportovec vím, že je období, kdy se nedaří. Mohl bys těmto lidem něco vzkázat?

Já bych tady k tomu chtěl říct, že za mojí kariéry se ještě nestalo, aby prostě někdo něco nechal někde nebo někdy něco prodával nebo něco takového. Tohle prostě, tohle… mě to osobně strašně vadí tenhle přístup některých těch lidí (důrazně). A já dokud tady budu, tak nikdy bych na tohle to nepřistoupil, v žádném případě – to je jedna věc. A druhá věc, tohle to je taková – jako můj názor – klasická česká povaha. My okamžitě za vším hned vidíme, spekulujeme, já nevím nějaké tyhle prodeje. Tohle prostě v žádném případě není pravda. (důrazně). Někdo to ještě pak převádí na to, že já kdybych byl někde v práci, udělal bych to takhle a takhle tak by mne vyhodili a tak prostě… To se musí brát tak, že ten sport prostě není normální práce v tomhle slova smyslu. Ty prohry k tomu patří. Já vím, že se nedařilo, že jsme prohráli hodně těch zápasů, ale v té chvíli nám to bohužel nešlo. A jsem rád, že jsme se z toho dostali a je to lepší.

 

Tímhle bych tohle téma uzavřel. Je tu první otázka od Čelzího z Chrudimi. Týká se diskuzního fóra. Sledujete vy hráči, co tam lidi a fanoušci píšou?

Já ne, nesleduji. Můžu se zeptat ostatních, ale myslím, že ne.

 

Takže asi ani nesledujete naše stránky Ultras HCD, kde my fanoušci někdy dost barvitě popisujeme výjezdy na venkovní zápasy. Myslíš, že někteří z hráčů na tyto stránky přijdou nebo četli jste?

Já nevím, tohle jsem opravdu nečetl, takže já ne (úsměv).

 

U venkovních zápasů zůstaneme. Otázky byly dělány před utkáním s Mostem. V utkání v Chomutově jsme Vám vytvořili bez nadsázky domácí atmosféru. Co jste tomu říkali nebo čekali jste, že nás přijede takhle hodně?

Tak my jsme strašně rádi, že s námi jezdíte téměř na každý výjezd, že víme, že tam ty fanoušci jsou. Cítíme tu podporu a chceme za to poděkovat. A jestli jsme čekali, nečekali. My jako nikdy nečekáme, kolik jich přijede, ale pokaždé jsme rádi, když tam jsou a my jim za to děkujem.

 

Ještě k tomu Chomutovu. Oni mají novou, moderní halu. Pro nás pro fanoušky je to dobré, že je vytápěná, můžeme tam být v mikině, triku a není nám zima. Ale jaký je to rozdíl pro Vás, hráče, když třeba přijedete do Olomouce nebo Šumperka, kde je v tomhle období -7°C -10°C a najednou Chomutov a tam teplo?

Já osobně – to se musíte zeptat ostatních hráčů – já s tím problémy nemám. Teplo, zima, to nám tolik nevadí. Ale je pravda, že v těchto nových stadionech, v těch arénách, bývá taková komornější atmosféra, trošku je to jak v divadle. Takže nevím no. Já si myslím, že někdy je lepší mít starou halu a mít tam víc lidí a ta atmosféra když je tam lepší, tak se prostě hraje líp.

 

Přejdeme s otázkami přímo na tebe a je tu první otázka od Učitelskýho, cituji: „Chtěl bych ti poděkovat za to, že i když máš v pohodě na extraligu, tak bojuješ za naší Duklu. Moc si toho vážím a staví tě to hodně vysoko. A ta otázka – chtěl bys být někdy kapitánem Dukly nebo proč jsi jím nebyl, když skončil Olda?“ (Oldřich Bakus, pozn. aut.)

Tak tohle to si zvolili vlastně trenéři, toho kapitána mužstva a myslím, že Fíca to dělá dobře. A jestli bych někdy chtěl být kapitánem. Určitě bych se tomu nebránil, ale jako není to nějaká podmínka něčeho, že bych prostě musel být.

 

Během několika sezon v áčku Dukly jsi toho zažil hodně. Můžeš nám říct, na kterou sezonu nebo na který okamžik vzpomínáš nejlépe a na který bys nejradši zapomněl?

Tak já myslím, že jednoznačně k tomu nejlepšímu, co jsem kdy zažil, tak patří ten postup (úsměv). Kdy to tam řekl i Petr Vlk, že zpěv jednoho tisíce hlasů skřítků před budějovickou arénou, že to prostě asi moc hráčů ve své kariéře nezažilo. Myslím i těch hráčů, co vyhrávali tituly, ne co „jen“ postupovali, ale těch, co vyhráli titul v extralize a stejně něco takového těžko zažili, takže to byla jedna určitě z největších vzpomínek v mé karieře. A to nejhorší, tak vždycky je to, když se spadne, jako to byla tenkrát ta sezona. Ta sezona byla hodně složitá v tom, že tam byla výluka v NHL a myslím, že bez ní bychom tu extraligu do dneška hráli. Ale zas je to taková ta spekulace, je to můj názor na to. Prostě na ledě se to odehrálo jinak, prohráli jsme, spadli jsme…

 

(zdroj: www.jihlavsky.denik.cz)

Další otázka od Čelzího: „S kterým hráčem sis během své kariéry nejvíce hokejově rozuměl, s kterým sis nejlépe hojekově sedl?“

Těžko říct. Hrál jsem s více hráčema. Ale tady v Jihlavě jsme toho nejvíce odehráli s Oldou (Oldřich Bakus, pozn. aut.), s Danem (Daniel Hodek, pozn. aut.), předtím jsme hráli s Rýťou (Ladislav Rytnauer, pozn. aut.), takže tak.

 

Další otázka. V Dukle jsi dříve nosil číslo 20, teď máš 90. Jsou to tvá oblíbená čísla nebo je v tom nějaká symbolika?

Tak dříve jsem dvacítku míval a ve Znojmě jsem potom přešel na devadesátku, protože tam míval dvacítku Jirka Dopita, to jsem jí mít nemohl, to bylo jasný. A pak po návratu sem do Dukly tady na zimáku vysely ty dresy a tam ta dvacítka už je (na počest Jiřího Holíka je vyvěšen na Horáckém zimním stadionu jeho dres s číslem 20, pozn. aut.), tak to připadlo na devadesátku.

 

V kabině máš přezdívku Čagy. Je to tvoje jediná přezdívka, nebo ti hráči říkají ještě jinak?

Já myslím, že je to jediná.

 

Měl jsi jako malý nějaký hokejový vzor?

Já si myslím, že každý z těch kluků, co začíná ten hokej, tak má nějaký ten vzor. To se třeba postupem času mění, tak těch hokejek mohlo být i víc, ale já si myslím, že každý hokejista má nějaký vzor.

 

Další otázka a poslední od Čelzího: „Jaký je tvůj oblíbený klub v NHL? Sleduješ i ostatní sporty? Jaký je tvůj oblíbený fotbalový klub v rámci zahraničí a v ČR?

Tak v NHL no tak asi New Jersey a to dlouhodobě. Jiné sporty samozřejmě sleduju, i ten fotbal sleduju. Baví mne hodně cyklistika, na to se snažím dívat a třeba Tour de France – u toho vydržím sedět třeba sedm hodin u těch etap, když mám volno, to mne strašně baví. Ten sport jakoby všeobecně sleduju. A z fotbalu se mi nejvíce líbila anglická soutěž, Premier League, podle mne taková ta nejkoukatelnější soutěž, jak je tam ten Arsenal a Liverpool. Z českých teď asi momentálně Plzeň, protože hraje atraktivní fotbal a to se mi velice líbí.

 

Pokud máš nějaké konkrétní hokejové cíle, co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch a co bys chtěl ještě dokázat?

Co považuji za svůj úspěch? No tak úspěch byl určitě ten postup, který se udělal v Jihlavě, a to, že jsem se podíval do reprezentace do dvaceti let, na nějaký ten turnaj. A jinak co bych ještě chtěl? Určitě bych ještě někdy chtěl nastoupit v dresu Dukly do extraligového zápasu.

 

Blížíme se k závěru a máme tu otázku k 1. hokejové lize. Je v první lize nějaký soupeř, proti kterému se ti špatně hraje a nějaký soupeř, proti kterému se ti dobře hraje, kterého máš naopak oblíbeného?

Tak je to těžké jako takhle říct. Každý ten zápas je vždycky jiný, takže třeba minule se ti dařilo proti tomu a tomu soupeři a teď ten zápas zase vyjít nemusí. Jako těžko říct. Musím se teda přiznat, že v té nové chomutovské hale, jak jsme tam hráli letos dvakrát, se mi zatím zrovna nehrálo. To bylo takové, no… Jsem se tam necítil jako zrovna. Příští zápas to ale může být jiné. Já bych to takhle vyloženě nespecifikoval.

 

Tím jsi mi téměř odpověděl na další otázku, na který stadion v první lize jezdíš jen nerad a který máš naopak nejoblíbenější?

Ten Chomutov, jak říkám zatím, jsme tam hráli jenom dva zápasy, ale nebylo to úplně, no… Já nevím, čím to bylo, stadion je to krásný, co si budeme nalhávat, patří k těm  nejmodernějším v Republice a jako je pěkný, ale nevím proč. Prostě nevím. A ten nejoblíbenější, to je samozřejmě tady v Jihlavě (úsměv).

 

(zdroj: hokej.idnes.cz)

Ještě dvě otázky k extralize. Jaký máš názor na snahu Asociace profesionálních klubů (APK) o uzavření extraligy?

Tak tohle, já nevím (kroutí hlavou)… Na mne to působí dojmem, že tam někteří ti činovníci si tam chtějí udržet ty svoje židle nebo já nevím, prostě to snad ani nemůžou myslet vážně tohle, že by to hokeji prospělo, vždyť to je naprostý nesmysl. Kdyby se nemělo kam padat, tak ta kvalita půjde dolů. A to, že by dávali šance mladým hokejistům, to dávají i teď. A jak řekl nedávno Tomáš Vlasák v televizi – prostě mládí není zásluha. Takže jako ať ti mladí, když jsou dobří, tak ať hrajou, já nemám nic proti nim, já jim v tom fandím. Ale není to jen v tom, že když jsem mladej, tak budu hrát. Tohle všechno to je nesmysl, ta kvalita půjde strašně dolů a pomohlo by to jenom těm klubům, které tam teď jsou, ale českému hokeji by to strašně uškodilo. Myslím, že je to naprostý nesmysl. Pokud by to chtěli uzavřít z jedné strany, že by se nepadalo dolů, ale že by kluby, kteří se chtěli přihlásit, splnili nějaké ty jejich finanční požadavky a požadavky na zázemí a mohli se tam přihlásit, tak to ještě chápu. Ale takhle jako jednostranně, aby se nedalo postoupit ani sestoupit, to je nesmysl.

 

Jakou máš v současné době názor na baráž? Nebylo by spíše lepší, aby to bylo jako ve fotbale – jsi nejlepší, běž nahoru, jsi nejhorší, běž dolu. Nebo udělat alespoň nějakou větší prolínací soutěž, jako je to teď v 1. hokejové lize?

Určitě. Já si myslím, že tenhle přímý postup a sestup by tam měl být. Nebo by se mohlo hrát – první a poslední, ten by šel nahoru a ten dolu, a druhý s předposledním by hráli baráž. A vůbec nejlepší by bylo – tak jak se říká o tom, že v extralize je strašně moc mančaftů, v první lize je moc mančaftů, že to ztrácí svojí kvalitu – tak ať udělají těch mančaftů deset nahoře, deset dole a udělají tam širokou baráž. A to už si myslím, že je v zájmu i kvůli televizi, protože to bude sledovaný, zimáky se naplní, takže ty peníze pro ty kluby by šly. Já bych byl tady pro některou z těhle variant. Ale ta baráž je téměř neprůstřelná. To si udělali, to si tam APK udělalo pro sebe, protože dostat se z téhle baráže nahoru, to je obrovská náhoda. Anebo prostě ten mančaft z extraligy je tak strašně špatnej, že to je věc náhod. Ten mančaft z první ligy si projde play-offem, má tam hodně zraněných hráčů, jsou unavený a oni se na něj připraví. Letos je takový první rok, kdy to tam není jistý, ta Boleslav dříve ztrácela spoustu bodů a bylo to téměř jasný. Navíc tam mají před baráží ještě pauzu a jsou takový odpočatější, všechno. Prostě je to strašně nevýhodný pro tu první ligu. Takže já si myslím, že tohle si udělala APK. Jak jsi říkal, je to prostě soutěž APK ta baráž.

 

Je tady druhá otázka od Učitelskýho, cituji: „Kotel fandí, tedy spíše ku*va fandí, jestli jako cítíš ten rozdíl :) . Chci se tě zeptat, jaký z pokřiků fanoušků tě nejvíc strhne do hry nebo běží ti něco hlavou, když slyšíš některý z pokřiků?

No takhle, to se tak říct nedá. Já se snažím přemýšlet nad hrou nebo soustředit se na hru. A je to paráda samo o sobě, když ti lidi řvou a určitě nám pomáháte, samozřejmě se pak hraje lépe. Ale že bych takhle pomýšlel nad nějakým pokřikem nebo něčím takovým během hry, na to není čas, to zas ne.

 

Co bys nám řekl ke svým typickým rybičkám?

Co bych Vám řekl? Tak už je to takový zvyk teď, že jo (úsměv). Tak hokej se hraje, nebo celkově ten sport se hraje pro ty lidi, takže určitě je to pro ně udělaný, je to taková maličkost a je to i takové to poděkování, že s námi drží, že nám pomáhají. A já bych byl strašně rád, aby nám pomáhali i v těch chvílích, kdy se třeba tolik nedaří, tam to potřebujeme nejvíce. Za stavu 5-1 kdy vedeme, tak to není třeba tak jakoby „potřeba“ tak, jak když se prostě nedaří a když to nejde. A já jsem strašně rád za ty fanoušky, a oceňuji to, kteří nám fandili i v té době, kdy jsme měli tu sérii těch proher a kdy nám to fakt nešlo a oni za námi stáli. Když na to vlastně nebyl pěkný pohled a vím, že za to museli zaplatit nějaké vstupné, že to není zadarmo. Ale můžou nám věřit prostě v tom, že byl každý schopen udělat všechno, aby to prostě vyšlo a ten sport je prostě takový.

 

Jsi nejoblíbenějším hráčem kotle Dukly a k tomu se váže i poslední otázka od Učitelskýho: „Proč si myslíš, že jsi oním miláčkem Dukláckých fans nebo čím sis to třeba zasloužil?“

Tak já doufám, že těmi výkony na ledě. Snažím se bojovat v každém zápase prostě naplno a odevzdat všechno, co tam je. A doufám, že i nějakým takovým lidským vystupováním a něčím takovým.

 

Poslední otázka. Chtěl bys prostřednictvím tohoto rozhovoru vzkázat něco fanouškům?

No já myslím, že jsem to před chvilkou říkal. My budeme strašně rádi, když za námi budou stát i v těch dobrých i v těch špatných chvílích a my se budeme v každém zápase snažit se jim odvděčit tím výkonem nebo tím vítězstvím. A asi jiné přání mít fakt nebudu, aby s námi vydrželi co nejdéle.

 

Tak jo, Tome, díky za rozhovor a ať se daří.

Není zač a taky díky moc. Měj se.

 

 

 

Za oponou (pozn. aut.):

Rozhovor s Čagym vznikal velmi rychle. Prostě mne napadlo, že v rámci zkvalitnění našich Ultras stránek by bylo vhodné, abychom jednou za určité období přinesli rozhovor s vybraným hráčem, např. hráčem měsíce nebo hráčem, který by byl vybrán v anketě, kterou bychom dali sem na stránky. Jsem Čagymu vděčný za ochotu a za to, že si našel čas. Přeci jen, program první ligy je před play-off velmi nahuštěný a když si připočteme ještě čas na tréninky a regeneraci, tak hráči moc volno nemají. Čagy byl ochotný, rozhovor utíkal velmi rychle a za 20 minut byla práce hotova. Na Čagym bylo vidět, jak si váží podpory nás, fanoušků. Bylo na něm vidět, že je pro něj Jihlava opravdu srdeční záležitost a přál bych všem lidem, kteří rozšiřují fámy o prodávání zápasů, vidět Tomáše, jak odpovídal na třetí otázku. Bylo vidět, že ho to mrzí a štve zároveň a jeho odpověď s typickou českou povahou byla trefná. Stručně a výstižně, před tímto rozhovorem pro mne byl Čagy srdcař. Teď je to pro mne srdcař s velkým S!

A vy, čtenáři, můžete hlasovat, koho byste si přáli do dalšího rozhovoru. Tomassinho.