Výjezd do Berouna - 19.10.2013

Výjezd do Berouna  - 19.10.2013

Naši milovanou Duklu čekají hned tři venkovní zápasy a nezúčastnit se ani jednoho a navíc toho sobotního by byl asi hřích každého srdcaře. Sám osobně bych se asi nemohl na sebe podívat ještě pár dní potom… Samotná předzvěst uskutečnění výjezdu se odehrávala už v průběhu týdne a slibovala spoustu účastníků, což se i nakonec vydařilo. Jen je škoda, že nás trápí taková ta pohodlnost a každý chce jet po vlastní ose a nevyrazí se společně nějakým prostředkem, ale nevadí. Účast je vždy na tolik příznivá, že čím více jede aut, tím více je jednotlivých zážitků, které nelze naráz kolikrát vstřebat a podělit se s ostatními. :-) Ve finále je ale jeden zážitek společný a to ten nejlepší – stát spolu po jednom boku, hulákat, zpívat, tančit, mávat a být jako jeden člověk se stejným zájmem s názvem HC DUKLA JIHLAVA!

Sám osobně jsem se po dlouhé době stal pilotem jednoho z vozů a vnímal pro jednou cestu taky jako řidič. Posádku jsem měl dobře rozpoloženou, která nabírala sílu už v dopoledních hodinách na posilce. Zajímavé je, že to byla spíše dívčí posádka. Na brzké zastávce k doplnění zásob a vyprázdnění dopoledních neduhů (možná i z předešlého večera a noci) se přiblížil k dívkám cizí muž se slušným dotazem: „Holky jedete na hokej?“, bleskově zazněla odpověď jedné z nich: „Jasně!! My jsme Dukla p*čo!!“ a já věděl, že jízda bude veselá hned z kraje :-) . Jedinou výtku bych přesto měl. Jednu píseň jsem si vyslechl asi čtyřicetkrát od nejmenované kapely. Když hrála jiná píseň, byla v půlce přepnuta zpět na onu původní.  Doprovázena byla i zpěvem účastnic a já čekal, kdy budeme po cestě doprovázeni smečkou vlků. :-)  

 Vyrazili jsme ještě společně s jednou posádkou, která dále pokračovala do Prahy pro jednoho pracujícího emigranta, avšak stále srdcem v Jihlavě. Další posádka vyrazila v časovém předstihu, že si dala i poznávací výlet po Berouně. Naopak jiná pro změnu zvolila trasu mimo dálnici a časová rezerva vyšla akorát na začátek utkání. Myslím, že ještě do teď je straší po nocích názvy obcí, kterými se museli vydat. Nicméně alespoň se mohly naše nálepky opět dostat na světlo světa do různých míst koutů, ploch a předmětů naší republiky. Například i sem

Samozřejmě se vydaly na cestu i jiné skupinky a své zážitky si jistojistě všechny užily.  Před samotnou vrátnicí jsme se, dá se říct, sešli ve stejný čas a mohli opět společně vyrazit na stadion. Při obdržení lístků nás pobavil design, který byl ve stylu nastříhaného školního sešitu s razítkem klubu. Je to opravdová rarita. To opravdu nepamatuji. :-) Útokem jsme zaplnili náš sektor, někteří běželi rychle doplnit zásoby pěnivého moku a mohli jsme dát vědět o svém příjezdu.

Samotný zápas se vyvíjel v náš prospěch. O to víc s jednotlivými góly Veldy a Čagyho  se i umocnila i intenzita a hluk našeho povzbuzování. Radostné chorály a pokřiky akorát narušoval místní DJ, který při našem skandování nejednou zvyšoval hlasitost při přerušené hře. Naštěstí měl dobrý repertoár a pokusy nás umlčet jsme tedy vyplnili tancem. Nás prostě nic nezastaví. My jedeme pořád. :-)

O přestávce nás přišel navštívit zástupce Berounských fans s prosbou žádného konfliktu, že se nespadají mezi žádné „rváče“. Nešlo o žádné derby nebo nějakou odplatu, tak konflikt neměl důvod. Bohužel zaručit se za nikoho nikdy nelze, ale my se snažíme svoji sílu ukázat hrdlem a projevem fanděním. Tato odpověď ho nejspíš k jeho klidu uspokojila. Občerstvení v Berouně se zcela určitě zlepšilo o 100%. Konečně nesbalili klobásy a neutáhli pípy hned po první přestávce. Přísun na chlazení rozpálených hlasivek a spokojeně najedených břichů tedy učinil za své a my jsme se mohli dál oddávat opět hulákání.  V průběhu druhé třetiny se nic na ledě zázračného nedělo. Pouze domácí speaker  s megafonem stál za povšimnutí. Byl natolik rozvášněný svoji úlohou, že velkým nádechem se opřel už tak do vratkého zábradlí a pokusil se napodobit Aleše Valentu. Bohužel jeho pokus o trojité salto s pěti vruty nemělo pevný dopad na nohy. Tento pád zhruba ze čtyř metrů však přežil a pokračoval dál ve své činnosti. Z našich řad měl pro změnu někdo k večeři nebo i k snídani jakousi mršinu zabalenou ve starém hadru od nádobí a zamořil svými ulevujícími střevy ohnisko povzbuzování. Tento plyn by přilákal i americkou armádu, který by nechala objekt uzavřít a dekontaminovat.  K tomuto kousku se nikdo nepřiznal a samotný John by se před tímto výkonem poklonil.

Ve třetí třetině se ale opět naše zraky odebraly s větším zájmem k ledu. Domácím se podařilo snížit o rozdíl jedné branky. Samotný konec třetí třetiny opravdu nabyl na sledovanosti a vyrovnání v poslední vteřině hrací doby byl jak šok z ledové sprchy. Rychle jsme se z tohoto úleku oklepali a snažili se opět naše kluky dohnat k zápalu do hry. Na řadu přišly nájezdy a my klukům opět dodávali na sebevědomí. Adam Zeman a Čagy naplnili naši důvěru a my opět mohli slavit. Jednomu účastníku z výjezdu do Kadaně se zalíbilo na střídačce, že si chtěl podobnou událost zopakovat. Bohužel místní žluté vesty byly proti a my se museli dát na osvědčenou klasiku. Nezapomněli jsme ani na speciální pozdravy a písně ke králi manéže všech cirkusů světa panu Novákovi. Jedna naše členka mu poslala i speciální výměšek svoji DNA, ale v jiné formě než je polibek.

Loupežný výlet z medvědího brlohu se vydařil a my tak vezly do Jihlavy cenné body. Při cestě zpět jsme navštívili naši oblíbenou zastávku na D1. Doplnili energii a mohli jet tu slávu vykřičet do jihlavských provozoven a diskoték. Výjezd to byl opravdu vydařený a s počtem cca 80 hlav a hrdel opět parádní. Neúnavný výkon od první až do poslední vteřiny, jak jsme poslední dobou na výjezdech zvyklý.Tento fenomenální návyk musíme rozšířit do dalších destinací a klidně hned v Havířově. Takže buďme svorní! Červená a žlutá jsou barvy naše!!! Jedině DUKLA!!

PAJUCHA