DERBY JE NAŠE!!! Výjezd do UDH - 5.10.2013

Výjezd do Údolí – 5.10.2013

Osm !!! Osum!!! Vosum!!! Dnes je třetí den po derby a ještě to v hlavě pořád slyším. Myslím, že nejeden Duklák usnul s tímto počtem prstů na rukou.  Na rovinu... Kdo nebyl, tak může pouze závidět nám ostatním, kteří tohle utkání viděli a zažili. Málo kdy člověk zažije na vlastní kůži, aby tři čtvrtiny zápasu, patřil stadion fanouškům hostujícího týmu a ještě při derby…  Ale hezky popořadě.

 Byla sobota a tak se dalo očekávat, že se výjezdu na derby zúčastní velký počet. Věřil jsem, že smolný středeční zápas s Brodem lidi neodradí a určitě se do nedalekého Údolí vydají. Ultras Dukla pořádala zájezd vlakem a fanklub zase autobusem. Kdo se nedopravoval po vlastní ose, byla zde spousta možností, jak se na utkání dostat. Nikdo tedy nemůže hledat výmluvy, že se neměl jak dostat. Nevím, jak probíhal autobusový výjezd, ale vlakový si to opět užil jako vždy. Zhruba dvě hodiny před odjezdem se účastníci vlakového výjezdu sešli v nově otevřené Hospůdce na Růžku, kde se patřičně před odjezdem posilnili, doplnili tekutiny, přebytečné vypustili, zformovali a vyrazili směr na hlavní vlakové nádraží. Samotná cesta vlakem byla provázena zpěvem, tancem, spoustou přirovnání k blíženému cíli a samozřejmě opět doplňování tekutin.  Někteří si stěžovali na zalehnuté uši při prudkém klesání z kopce do údolí, avšak zlatavý mok + jistý obsah placatice a následné říhnutí tyto neduhy vyléčily. Vlaková výprava měla hodinu časovou rezervu před úvodem zápasu, a tak se vydala hledat nejbližší hospůdku, kde se rozhodla vytvořit prozatímní zázemí. Netrvalo dlouho a seběhnutím více dolů z kopce narazila na útulnou hospůdku U Kupce, kterou si během několika málo vteřin přivlastnila a držela zde i venkovní stráž. Můžu říct, že pohled na ně byl opravdu kouzelný. :-) Z dálky venkovní patrola této stráže vítala přijíždějící bratry a sestry v červeno žlutých barvách a lákala je do čerstvě obsazeného útočiště, kde panovala veselá a duchem bojová nálada připravená na derby jak se patří.

Nalákaní jedinci si tak mohli zazpívat oblíbený song od Karla Gotta - C’est la vie minimálně čtyřikrát dokola a připravit se na pochod, který trval pouhých cca 200 metrů od hospody ke stadionu. :-)

Náš sektor se s blížícím začátkem plnil celkem kvalitně. Těžko říci jaký byl náš celkový počet, ale podle odhadů nás bylo přibližně velice mnoho. Před začátkem utkání ihned došlo na klasickou výměnu sympatií, a co si vlastně o sobě vzájemně myslíme. To už ale vjeli na led pánové v dresech Juventusu Turín a my nedočkavě čekali na přivítání našich borců, kteří je během chvíle následovali. Jelikož nedorazil John, tak jsme mohli s plným nádechem a z plných plic fandit celé utkání. Do zápasu sice vstoupila lépe Třebíč, kdy v třetí minutě vsítila branku. Nás ale hned jen tak nikdo neumlčí. Spíš nic nás neumlčí. Snažíme se tu být od začátku do konce. Šest minut trvala radost místních ochozů, kdy přišel zlomový obrat utkání. Následné vyrovnání a vstřelení druhé a třetí branky hned po sobě, vyvolalo euforii v našich řadách. Nestačili jsme doslavit jeden gól a už tam byl rázem další. Čtvrtá branka před koncem třetiny upevnila úsměv a radost ve tvářích nás všech a doufali jsme, že druhá třetina bude obdobná. Dá se říci, že skoro i byla. Druhou třetinu začala opět gólem Třebíč, ale to už bylo od pánů z Údolí vše. Na řadu opět přišla Duklička a Venca Jaroš následně s  Veldou nabídli repete první třetiny, ale na další gól jsme si museli ještě chvilku počkat.  Kluci však uklidnili naši radost a my tak mohli pokračovat v oné extázi, která nás pohltila první třetinu. Branka Filipa Semana definitivně umlčela třebíčské ochozy. Stadion už patřil jen nám a taky jsme to dávali patřičně najevo a užívali si to. Začátek třetí třetiny jsme přivítali naše borce choreem v podobě vlajek a dále pokračovali v bujarém veselí, tanci, zpěvu a fandění celkově. Tento nekončící pocit absolutní blaženosti vyvolal spoustu energie a potu. Někteří se museli chladit vysvlečením do půl těla.  Jednoho příznivce to rozpálilo natolik, že musel jít do naha celý. :-) Vstřelení osmé branky jsme se už přibližovali k vytoužené desítce.  Škoda, nepodařilo se… vrátit kdysi dávnou desítku z minulosti, ale to vůbec nebylo podstatné. Hlavní je, že nám kluci dali krásnej dárek  vítězného derby a s takovým výsledkem. Při posledních vteřinách bylo nachystané pyro, které přilákalo security a snažili se odzbrojit od pyra naší Buchtu. To se nelíbilo všem ostatním a vyvolalo to značnou vlnu nevole. Za Buchtu se všichni postavili, až security zvolila raději ústup a pyro se jim nepodařilo ukořistit. Na konci zápasu nás chtěli obdarovat i někteří domácí jedinci různými zapalovači a kelímky, bohužel u nás je tohoto zboží dostatek a tak nezbývalo, než věnované předměty vrátit zpět majitelům. Jeden chlapec se snažil i v průběhu utkání nejspíš emigrovat do našeho tábora. Bohužel k jeho smůle, ve snaze překonat výšku zábradlí, si ho nejspíš všimla vlastní matka a ukázala mu směr, kam se má vrátit a kde musí trpět dále. Vzájemně jsme se rozloučili stejně, jako přivítali a my se mohli odebrat zpět do svých domovů oslavovat toto povedené derby a vykřičet do světa tu velkou slávu.

Závěrem když to shrnu: To nebyl koncert, ale filharmonie! Pastva pro oko! Naprostá nádhera!!! Doufám, že střelecká potence klukům vydrží co nejdéle a ve středu se můžeme těšit proti Šumperku na něco podobného. O víkendu je dále na programu zápas s Kadaní. Pochybuji, že výjezd z UDH budeme násobit a sjede se nás tam zhruba na 900 kusů :-) Lokalita to není zrovna blízká, ale jelikož je sobota, tak by mohlo pár hlav s ukřičenými hrdly dorazit a podpořit naše borce.

Buďme svorní, červená a žlutá jsou barvy naše! Jedině Dukla!!!

PAJUCHA

A pro ty, kteří by si chtěli připomenout sobotní góly:

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=K_8nrws3o4Y